Několik rad

Ve svých trasách jsem se snažila vyhýbat tvrdým povrchům, hlavně asfaltovým silnicím. Nemám je ráda, jsou tvrdé a není to ani nic dobrého pro naše tělo, častým běháním po takovémto povrchu trpí naše klouby. Proto jsou trasy vedeny hlavně lesními, občas i polními cestami nebo pěšinkami.

Máte před sebou návrhy na různé trasy. Nebojte se však tvořit svoje. Spojováním různých cest z mapy si vytvoříte zajímavé trasy sami. Stačí na křižovatce přejít na jinou barvičku a ejhle nová trasa je na světě. Až budete dostatečně znát okolní lesy, objevujte cesty nové. I to má svoje kouzlo, je to adrenalin a ,,dobrodrůžo“. Žádné nebezpeční nehrozí, kdyžtak se můžete vždycky vrátit stejnou cestou. Toto doporučuji ale až po nějakém čase, kdy v okamžiku, kdy zahnete na neznámou cestu budete alespoň tušit, v jaké části lesa se nacházíte a jaké cesty jsou poblíž.

,,Není špatného počasí, jen špatně oblečeného běžce.“

Jestli občas zabrousíte na běžecké weby, určitě se s tímto heslem párkrát potkáte. A je to pravda. Příroda nám nabízí tolik jiných pohledů na svět díky měnícímu se počasí.  Nejideálnější je nejspíš jasné nebe se sluníčkem a lehkým větříkem. Mírný deštík je často osvěžující. A pozorovat při běhu snášející se vločky k zemi má také své kouzlo, nemluvě o šlapání do zamrzlých kaluží a občasné sklouznutí se na zledovatělé cestě. To pak před tréninkem není rozklus ale rozkluz :D.

Myslete na to, že roční doby se mění. V zimě nebo i při větříku nebo dešti nezapomeňte doma čapku, rukavice a třeba šátek na krk. V této chvíli bych si nehrála na otužilce, přinejhorším se nabalíte trochu víc a příště budete vědět, že můžete pár vrstev ubrat. Je škoda se kvůli takovéto drobnosti nastydnout. A když pořádně obléct, vždy je lepší víc tenčích vrstev než pár tlustých. Mezi jednotlivými vrstvami oblečení se udržuje teplo. Spolu se zimou přichází také tma. To ovšem neznamená, že se nedá běhat. Mezi mé nejkrásnější vzpomínky z tréninku patří i ty, kdy vyběhnete kopec, otočíte se a nad lesem vidíte zářit večerku, a všude kolem je klid a ticho,… Když vyrážíte za tmy, tak jen s čelovkou na hlavě a nejlépe parťákem po boku nebo aspoň pepřákem v kapse. Nikdy nevíte, co nebo koho v lese můžete potkat. Baterku doporučuji i v případě, že se má stmívat třeba až za 2 hodiny.